Když dnes mají všichni pocit, že pudl je plemeno zhýčkané a zvyklé na spaní na pohovce, dříve tomu tak vůbec nebylo a ani dnes to nelze vzít jako fakt. Pudl byl původně využíván coby plemeno lovecké a vodní, velikostně byl spíše větší, ne jako dnešní varianty toy pudlíků. Původ pudla je poměrně dost nejasný, nakonec ale byla za zemi jeho původu vybrána Francie. Jméno „pudl“ si však tento pes přinesl spíše z Německa, ze slova „pudeln“ – máchat se ve vodě. Dodnes je možné vidět u pudlů jejich nezkrotnou vášeň pro vodu a bahno, což chovatelé a hlavně vystavovatelé nesou dosti těžko. Střih pudla s holou zádí není nic moderního, v dřívějších dobách měl totiž tento střih velmi praktické využití – pudli, kteří měli na krátkou ostříhanou zadní část těla, mohli snáze plavat, zatímco hrudník měli chráněný před chladem a zimou. Teprve později byl tento střih převzat jako typický pro vystavované psy. Teprve během 16. až 18.století se začaly vyskytovat i menší varianty tohoto plemene, z počátku jako průvodci kejklířů – pudli jsou totiž velmi inteligentní a snadno učenliví psi, později si prorazili cestu i do ložnic dam, ale to už bylo běžné, že se jednalo o kapesní vydání původního pudla, který sloužil k lovu.